Kaplička svaté Barbory

Nezamrzající zázračný pramen
Při cestě ze Seče do Chocenického Újezda stojí na kraji lesa opravená kaplička zasvěcená svaté Barboře. Jde o jednoduchou stavbu na obdélném půdorysu, postavenou nad vyvěrajícím pramenem.

Pramen, kterému je přisuzovaná schopnost léčit zrak a oční neduhy, vytéká u pravé boční stěny kaple a údajně ani za největších mrazů nezamrzá. Místo, kde se kaplička nachází, leží mezi Podhrázským potokem a Seteckým lesem. Po cestě kolem kapličky vede dnes naučná stezka Blovickem pěšky i na kole, ale v dávné minulosti tudy vedla cesta ze Seče k tzv. Dolejšímu mlýnu na dnešním Podhrázském rybníku. Podhrázský potok tvořil hranici mezi hradišťským (později lukavickým) a chocenickým panstvím. Setecký les býval panský a vrchnosti patřil i úzký pruh pozemků směřujících od cesty na jeho okraji k potoku – louky, pole a pastviny.

Kaple a poustevna "U Dobré vody Panny Barbory"

Kaple vznikla pravděpodobně na počátku 18. století, za lukavického hraběte Maxmiliána Ferdinanda Františka Morzina. Místo pro svatostánek bylo vybráno na panské louce, kde vyvěral zmíněný léčivý pramen. V 18. století se louka a celá lokalita nazývaly U Dobré vody. Zároveň s kaplí byly postaveny dvě východněji položené podružské chalupy. Do jedné z nich vrchnost dosadila poustevníka. Jeho úkolem bylo starat se o kapličku, zvonit a pečovat o poutníky přicházející ke kapli a léčivému pramenu. První skutečný poustevník působící „u sv. panny a mučednice Barbory poblíž Dobré Vody“ je zmíněn v roce 1724. Držitelé poustevny „u Dobré vody sv. panny Barbory“ dostali k obdělávání zahradu a dva věrtele vrchnostenského pole.

Od druhé poloviny 18. století již obyvatelé poustevny, pozdější usedlosti č. p. 44, nebyli nazýváni poustevníky, ale domkáři. Zmínku si zaslouží rodina Hadačova, která zde žila mnoho desetiletí. Na místě poustevny dnes najdeme pouze pole. Důvodem zániku usedlosti byla pravděpodobně změna majitele sečského statku a zároveň patrona kapličky na počátku 20. století.

Patronát rodiny Hozmanovy nad kapličkou

V roce 1905 prodal hrabě Schönborn pomocí inzerátu v novinách sečský statek Františku Hozmanovi, nájemci velkostatku v Žihobci. Schönborn si ponechal patronát nad sečským kostelem Nanebevzetí Panny Marie, zatímco Hozmanova rodina převzala pod ochranu kapli sv. Barbory. V souvislosti s první světovou válkou a vznikem republiky došlo po roce 1918 k odlivu věřících od katolické církve a vztahy mezi obcí a sečským farním úřadem byly napjaté. Kdysi hojně navštěvovaná procesí ke kapli sv. Barbory zcela ustala, byl ukraden původní oltářní obraz a kaplička chátrala.

V roce 1927 nechal sečský statkář Jaroslav Hozman spolu s tchánem, statkářem Šimicem z Předslavi u Klatov, obnovit kapli sv. Barbory a do Podhrází se po mnoha letech vypravilo procesí. Slavnosti s bohoslužbou se zúčastnila nejen rodina patrona, ale i velké množství věřících ze Seče, Chocenického Újezda, Chocenické Lhoty, Únětic a Chlumu. 28. května 1928, o druhém svatodušním svátku, slavnostní obnova kaple pokračovala umístěním nového obrazu sv. Barbory. Obraz vymaloval Josef Patera z augustiniánského kláštera ve Lnářích. Z farního kostela v Seči byl opět vypraven velký průvod, kterého se účastnila rodina patrona, stejně jako věřící z okolí. Bylo rozhodnuto, že pouť se mší se bude každoročně konat právě o druhém svatodušním svátku.
Procesí se konala, kvůli změně režimu, pouze do počátku 50. let 20. století. Kaple opět začala chátrat. Poslední rány se dočkala po roce 1989, kdy byla několikrát vykradena. Odcizen byl i oltářní obraz z roku 1928.

Majitel a patron kapličky Václav Hozman st. ze Seče nechal po roce 2010 svatostánek opravit, a to s využitím dotací od Ministerstva kultury ČR. Kromě nové fasády získala kaple novou střechu a do oken a dveří byly instalovány mříže. Inventář je velmi skromný, obraz je nahrazen bustou modlící se panny. Václav Hozman st. zemřel 2014. Přišlo se s ním rozloučit množství vděčných občanů Seče. V roce 2014 proběhla také první novodobá pouť ke svaté Barboře.